Rozhovor s Kateřinou Machovou Ondřejovou a Blankou Klimešovou z Pěšky městem – vítězkami ceny MOBILITY ACTION Award

Během nedávného setkání národních koordinátorů v Praze měla organizace EUROPEANMOBILITYWEEK příležitost setkat se s Kateřinou Machovou Ondřejovou a Blankou Klimešovou z organizace Pěšky městem. Tato iniciativa byla oceněna cenou MOBILITYACTION Award 2024 za svou výzvu „Pěšky do školy“ která podporuje aktivní mobilitu dětí v celé České republice při cestách do školy.

V tomto rozhovoru se koordinátorky podělily o své postřehy ohledně fungování výzvy, jejího dopadu na místní komunity a strategie, které používají k podpoře bezpečné, zábavné a udržitelné mobility dětí.

Gratulujeme k získání ceny MOBILITY ACTION Award! Mohly byste krátce představit organizaci Pěšky městem a vysvětlit, co vás k této iniciativě inspirovalo?

Blanka: Naše organizace se věnuje podpoře chodců a dává hlas skupinám, které často zůstávají neslyšeny – zejména dětem a seniorům. Chceme města, kde se každý může pohybovat bezpečně a nezávisle. Velká část naší práce se zaměřuje na posilování komunit a pomoc při zlepšování komunikace mezi obyvateli, školami a veřejnými orgány.

Velká část našeho poslání se soustředí na děti, protože vidíme, jak málo času dnes tráví venku. Chceme, aby se ve městě cítily sebejistě, mohly se bez obav pohybovat a byly začleněny do veřejného prostoru. Z tohoto důvodu úzce spolupracujeme se školami, pomáháme jim zlepšovat bezpečnost v okolí jejich budov a činíme okolní prostory klidnějšími, příjemnějšími a obyvatelnějšími. Někdy to zahrnuje návrhy infrastruktury, jindy jde o vzdělávání a podporu aktivní mobility.

Kateřina: Jednou z našich hlavních iniciativ je výzva „Pěšky do školy“ a jsme obzvláště hrdí na to, že jsme za naše úsilí získali ocenění od EUROPEANMOBILITYWEEK. Zahájili jsme ji v roce 2017 jako motivační snahu podpořit aktivní cestování do školy. Projekt se enormně rozrostl – nyní se ho účastní více než 500 škol – a jejich kreativita a nadšení ho opravdu pozvedávají.

Naše práce zapojuje děti, jejich rodiče, učitele a širší komunitu. Chůze má mnoho výhod: přispívá k fyzickému i duševnímu zdraví, má pozitivní dopad na životní prostředí a posiluje sociální vazby. Tato výzva pomáhá lidem, zejména rodičům a učitelům, vidět tyto výhody v praxi. Má také kreativní a vzdělávací rozměr: děti připravují malé projekty na téma mobility a veřejného prostoru, a dokonce komunikují s úřady a policií, přičemž se učí, jak jednat s rozhodovacími činiteli a prosazovat změny.

Jaký dopad měly vaše iniciativy na místní komunity? Zaznamenali jste změny v chování nebo postoji k chůzi a udržitelné dopravě?

Blanka: Jedním z největších dopadů je prostě to, že se tyto otázky dostaly do veřejné debaty. O bezpečnosti dětí a hodnotě aktivní mobility se diskutuje otevřeněji. Viděli jsme posun od myšlenky, že za svou bezpečnost jsou zodpovědné pouze děti, které nosí reflexní vesty nebo přijímají jiná bezpečnostní opatření. Místo toho si lidé začínají uvědomovat, že klíčovou roli hraje chování řidičů a uspořádání ulic.

Kateřina: Mnozí rodiče byli zvyklí na velmi automobilově orientovanou rutinu v okolí škol. Když zdůrazníme potřeby dětí – jak se pohybují a co jim pomáhá cítit se bezpečně – změní se jejich pohled. Začnou si uvědomovat, že chůze do školy není tak riskantní nebo komplikovaná, jak si dříve mysleli. Často si dokonce uvědomí, že děti to baví. Slyšeli jsme od mnoha rodičů, kteří během výzvy vyzkoušeli chůzi a pokračovali v ní, protože zkušenost byla lepší, než očekávali. Možná se jedná o malé kroky, ale vedou k dlouhodobé změně. V okolí mnoha zúčastněných škol jsme již zaznamenali mírné změny v tom, jak se lidé přepravují.

Mnoho účastníků výzvy pracuje s omezenými zdroji. Jakou radu byste dala jiným městům nebo organizacím, které chtějí zahájit podobnou iniciativu?

Blanka: Nejdůležitější je vycházet z již existujících potřeb. Školy tyto problémy pozorují již řadu let. Denně vidím, jak děti trpí dopravou a nebezpečným prostředím. Touha po zlepšení již existuje; my jen zesilujeme jejich hlas a poskytujeme strukturu. Účast v celostátním hnutí také pomáhá školám cítit, že v jejich úsilí nejsou samy.

Kateřina: Snažíme se vybavit školy praktickými nástroji. Poskytujeme vzdělávací materiály pro rodiče a učitele, pracovní listy a pokyny k aktivitám, které lze realizovat s různým rozpočtem. Ale upřímně řečeno, to, co dělá výzvu úspěšnou, je energie a nadšení samotných škol. Když se do projektu zapojí kreativně, stává se z něj skutečné komunitní hnutí.

Zapojení místní komunity do iniciativ v oblasti mobility může být náročné. Jak zapojit lidi a motivovat je k účasti?

Blanka: Změnit návyky v oblasti mobility je velmi obtížné. Používání automobilu je silný zvyk – téměř jako forma závislosti. Ke změně chování potřebují lidé pozitivní emocionální zážitky. Povzbuzujeme školy, aby organizovaly příjemné aktivity, jako jsou snídaňové akce, hudební vystoupení nebo komunitní setkání před školou. Když si lidé spojí chůzi nebo jízdu na kole s radostí, je pro ně snazší přijmout tyto návyky a akceptovat práci, kterou děláme.

Kateřina: Jedním z principů, kterými se řídíme, je zůstat pozitivní. Nezaměřujeme se na děsivé statistiky nebo počet nehod. Místo toho zdůrazňujeme pozitivní zážitky, které aktivní mobilita přináší. Letos bylo naším mottem „Škola = srdce sousedství“, které zdůrazňuje význam škol jako komunitních center. Používáme také „deník chodce“ pro děti, do kterého si mohou zaškrtávat zvířata, lidi nebo předměty, které si všimnou na cestě do školy. Podporuje to pozornost, pozorovací schopnosti a silnější spojení s okolím a přírodou.

Jaké strategie vám pomohly ukázat potenciál ulic, které jsou přátelštější k lidem?

Kateřina: Taktický urbanismus, jako je naše „asfaltové umění“ před školami, byl pro nás mocným nástrojem, protože tyto dočasné zásahy zdůrazňují, co je možné. Odstranění několika parkovacích míst a přidání laviček nebo zeleně může zcela změnit to, jak lidé vnímají ulici. Je to vizuální, okamžité a účinné při vyvolávání diskusí. Chceme, aby ulice byly vnímány nejen jako místa pro pohyb, ale také jako místa pro setkávání, hraní a život.

Blanka: Mnoho škol šlo ještě dál, než jsme očekávali. Nainstalovaly stojany na kola, vyzkoušely školní ulice nebo nové formy zklidnění dopravy. Naší hlavní výzvou je nyní přesvědčit veřejné orgány, aby tyto změny učinily trvalými. To vyžaduje hlubší změnu myšlení – vnímat okolí škol jako chráněné zóny, kde je na prvním místě bezpečnost a kvalita života dětí. Podpora tohoto širšího pohledu je naší největší dlouhodobou výzvou, ale jsme plně odhodláni ji splnit.

Jaké jsou vaše priority pro budoucnost Pěšky městem?

Kateřina: Naše zaměření je jasné: bezpečnější ulice a příjemnější čtvrti. Chceme méně aut v okolí škol a více prostoru pro lidi. Náš sen je nakonec jednoduchý, ale hluboký – obnovit nezávislost dětí ve veřejném prostoru. Chceme, aby děti mohly chodit, jezdit na kole a pohybovat se po svých čtvrtích svobodně, sebevědomě a bez strachu. Pokud pomůžeme městům učinit pevné kroky směrem k této budoucnosti, pak jsme uspěli.